Výše popsané závěry Nejvyššího soudu jsou podrobovány poměrně tvrdé a přesvědčivé kritice odborné veřejnosti, s jejímiž závěry souhlasíme. Tato kritika je založena především na zcela zjevném rozporu judikatorních závěrů se zásadou poctivosti, o kterou se v těchto případech často opírají soudy v zahraničních jurisdikcích. Nepřijatelnost výše popsaného ujednání pak dle některých názorů spočívá také v rozporu s pravidly pro splatnost dle ustanovení § 1963 a násl. občanského zákoníku.
V právních sporech však rozhodují soudy, a dokud Nejvyšší soud své výše popsané závěry nepřehodnotí, je třeba je brát jako relevantní zdroj informací a fakt, který je třeba zohlednit již v přípravě smluv o dílo.
Jak tedy v otázce převzetí díla připravit vyváženou smlouvu? Smlouvu je z pohledu zhotovitele nezbytné formluovat tak, aby bylo jednoznačné, že absence podpisu předávacího protokolu objednatelem nemá vliv na nárok zhotovitele na úhradu ceny díla.
Zároveň však určitě není potřeba se užívání předávacích protokolů úplně vzdávat, neboť předávací protokol má nezpochybnitelný důkazní význam. Pro zhotovitele je samozřejmě výhodné mít podespaný předávací protokol k dispozici. Potvzuje provedení díla objednatelem, spouští běh záruční doby, potvrzuje provedení díla bez vad bránících běžnému užívání atd. Význam předávacího protokolu by však měl být pouze důkazní, neměl by představovat hmotněprávní podmínku vzniku jakýchkoli práv a povinností smluvních stran.
Po uzavření smlouvy s nevhodným nastavením už bohužel zpravidla nic nenaděláte, a nezbývá Vám než doufat, že jste narazili na slušného objendatele.
Smlouva o dílo patří k jedněm z nejkomplikovanějších smluvních typů. Jak vidíte i na tomto článku, každá část procesu provedení díla má svá úskalí. Správné nastavení smluv o dílo ve spolupráci s odborníkem Vám může ušetřit spoustu času, finančních prostředků a nervů.