Zásadní změna nastává v počátku běhu výpovědní doby. Nově začne výpovědní doba běžet již dnem doručení výpovědi druhé straně, nikoliv až od 1. dne následujícího měsíce. Výpovědní doba končí dnem, který se s tímto dnem číslem shoduje. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec výpovědní doby na poslední den měsíce.
Příklad:
- Výpověď je zaměstnanci předána dne 1. 1. Důvodem výpovědi je např. nadbytečnost dle § 52 písm. c) zákoníku práce. Výpovědní doba tedy činí 2 měsíce. Pracovní poměr tedy skončí 1. 3.
- Výpověď je zaměstnanci předána dne 31. 7. Důvodem výpovědi je např. nadbytečnost dle § 52 písm. c) zákoníku práce. Výpovědní doba tedy činí 2 měsíce. Pracovní poměr tedy skončí 30. 9., protože září nemá 31. dnů.
Standardní výpovědní doba zůstává dvouměsíční, ale při výpovědích z kázeňských důvodů či z důvodů nesplňování předpokladů či požadavků na výkon práce (např. § 52 písm. f)–h)) se zkracuje na 1 měsíc.
Nadále platí, že zaměstnavatel a zaměstnanec se mohou písemně dohodnout na jiné délce výpovědní doby či na jiném počátku běhu výpovědní doby.
Zde doporučujeme kontrolu a případně úpravu pracovněprávní dokumentace. Některé subjekty mají totiž stále délku výpovědní doby uvedenou přímo v textu pracovní smlouvy, namísto v separátních dokumentech. Takové ustanovení může v případě sporu činit výkladové spory (může být bráno jako dohoda stran o jiném počátku běhu výpovědní doby). Pro zaměstnavatele to může znamenat zbytečné finanční náklady a prodlužování trvání pracovních poměrů.