Platformová práce: švarcsystém, nebo zaměstnání?

Chystaný zákon o platformové práci zásadně mění pravidla hry pro celý pracovní trh. Vedle nové definice závislé práce a vyvratitelné právní domněnky pracovněprávního vztahu přináší také nová pravidla pro algoritmické řízení, lidský přezkum automatizovaných rozhodnutí a zpracování osobních údajů. Níže shrnujeme nejvýznamnější změny a jejich dopady nejen na platformy typu Uber, Bolt nebo Wolt, ale i všechny ostatní zaměstnavatele.

• Změna definice závislé práce dopadne na všechny zaměstnavatele. Návrh redukuje dosavadní čtyři definiční znaky na tři. Vztah nadřízenosti a podřízenosti pak mají nově vymezovat čtyři prvky – organizace práce, kontrola jejího výkonu, práce podle pokynů zaměstnavatele a práce v určené pracovní době.
• Platformovým pracovníkům bude svědčit vyvratitelná právní domněnka základního pracovněprávního vztahu. Pokud budou existovat skutečnosti nasvědčující výkonu závislé práce, bude na platformě nebo zprostředkovateli, aby prokázali opak.
• Formální označení smlouvy nebude rozhodující. Rozhodovat bude skutečné fungování spolupráce – ani sebedůkladněji nastavená smlouva s OSVČ nepomůže, pokud faktický výkon práce odpovídá zaměstnaneckému vztahu.
• Algoritmické řízení bude podléhat specifické regulaci. Platformy budou muset pracovníky informovat o používaných automatizovaných systémech, zajistit lidský dohled a u významných rozhodnutí i možnost lidského přezkumu.
• Povinnosti a sankce se neomezují na samotné zaměstnávání. Návrh ukládá platformám a zprostředkovatelům řadu informačních, evidenčních, kontrolních a organizačních povinností. Za některá porušení může hrozit pokuta až 20 000 000 EUR či 4 % z celkového ročního obratu, v některých případech také zákaz činnosti.

Návrh zákona o platformové práci (dále jen „Návrh“) transponuje směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2831 o zlepšení pracovních podmínek při práci prostřednictvím platformy (dále jen „Směrnice“), která vstoupila v platnost 1. prosince 2024. Česká republika ji musí do svého právního řádu promítnout nejpozději do 2. prosince 2026.

Změny se přitom neomezí jen na přijetí nového zákona – čekají nás i úpravy zákoníku práce, zákona o zaměstnanosti, zákona o inspekci práce, zákona o pobytu cizinců, zákona o ochraně oznamovatelů, zákona o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele i občanského soudního řádu.

Směrnice sleduje tři hlavní cíle:

• usnadnit správné určení pracovněprávního statusu osob,
• zajistit větší transparentnost algoritmického řízení,
• posílit lidský dohled nad automatizovanými rozhodnutími.

Vedle toho má Směrnice posílit i ochranu osobních údajů, pracovní podmínky a vymahatelnost práv pracovníků, a to i v přeshraničních situacích.

Nová pravidla se uplatní na platformovou práci vykonávanou na území České republiky bez ohledu na to, kde má platforma sídlo.

Platformou má být osoba poskytující službu, která:

• je alespoň zčásti poskytována na dálku prostřednictvím elektronických prostředků,
• je poskytována na žádost příjemce služby,
• zahrnuje organizaci práce vykonávané fyzickými osobami za úplatu,
• využívá automatizované systémy.

Nejde tedy zdaleka jen o řidiče a kurýry společností typu Uber, Bolt nebo Wolt. V úvahu přichází i úklidové a pečovatelské služby, IT služby, marketingoví specialisté, pracovníci ve skladech, řemeslné či servisní práce nebo nejrůznější formy tzv. crowdworkingu. Rozhodující bude vždy skutečný způsob organizace práce, nikoliv pouhé využívání webu či aplikace.

Za platformu naopak nemají být považováni poskytovatelé krátkodobého pronájmu ubytování, prodejní platformy pro neprofesionály, organizátoři dobrovolnické činnosti ani služby, u kterých je organizace práce jen vedlejší a podpůrnou činností.

Návrh dále pracuje s pojmy platformový pracovník (fyzická osoba vykonávající platformovou práci) a zaměstnanec platformy (platformový pracovník v základním pracovněprávním vztahu k platformě nebo zprostředkovateli).

Vedle samotné platformy a platformového pracovníka, respektive zaměstnance, zákon počítá také se zprostředkovatelem, který může v rámci smluvního vztahu vystupovat mezi nimi.

Z praktického hlediska je důležité, že pokud platformový pracovník uzavře smlouvu se zprostředkovatelem, povinnosti, které zákon ukládá platformě, se vztahují také na zprostředkovatele. Cílem je zajistit platformovým pracovníkům stejnou právní ochranu bez ohledu na to, zda mají smluvní vztah přímo s platformou, nebo se zprostředkovatelem.

Změna definice závislé práce je významná pro všechny zaměstnavatele. Přestože jejím cílem není zásadně rozšířit okruh vztahů považovaných za závislou práci, mění způsob, jakým se bude existence základního pracovněprávního vztahu posuzovat a prokazovat.

Dosavadní úprava pracuje se čtyřmi znaky závislé práce – vztahem nadřízenosti a podřízenosti, výkonem práce jménem zaměstnavatele, výkonem práce podle jeho pokynů a osobním výkonem práce.

Nově bude tento výčet zredukován na tři definiční znaky:

• vztah nadřízenosti a podřízenosti,
• výkon práce jménem zaměstnavatele,
• osobní výkon práce.

Výkon práce podle pokynů zaměstnavatele přestane být samostatným znakem závislé práce a namísto toho se stane jedním ze znaků vztahu nadřízenosti a podřízenosti. Ten bude nově založen kumulativně na tom, že:

• zaměstnavatel organizuje práci,
• zaměstnanec vykonává práci v pracovní době,
• zaměstnanec vykonává práci podle pokynů zaměstnavatele,
• zaměstnavatel kontroluje výkon práce.

Do samostatného § 2a zákoníku práce by pak měly být vyčleněny podmínky výkonu závislé práce – za mzdu, plat nebo jinou odměnu, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele a na jeho pracovišti, případně na jiném dohodnutém místě.

Jedním z nejdůležitějších nástrojů Návrhu je vyvratitelná právní domněnka základního pracovněprávního vztahu. Pokud budou existovat skutečnosti nasvědčující naplnění znaků závislé práce, bude se mít za to, že je platformový pracovník v pracovním poměru k platformě nebo zprostředkovateli.

Oproti standardnímu dokazování je aktivace domněnky jednodušší – stačí pouhá indicie a není nutné prokazovat, že znaky závislé práce jsou skutečně naplněny. Znaky se přitom nemají posuzovat vůči platformě a zprostředkovateli odděleně, ale souhrnně s přihlédnutím k činnosti obou subjektů.

Domněnka dle § 9 Návrhu se přitom uplatní ve všech správních, daňových nebo soudních řízeních nebo kontrolách, ve kterých bude posuzován smluvní status platformového pracovníka. Výjimkou bude pouze trestní řízení a řízení ve věcech sociálního zabezpečení.

Důležité je, že domněnku bude moci platforma nebo zprostředkovatel vyvrátit, prokáží-li, že alespoň jeden ze znaků závislé práce naplněn není. Dochází tak k obrácení důkazního břemene.

Návrh v jeho § 12 a násl. rozlišuje automatizované monitorovací systémy, které slouží k dohledu, monitorování a hodnocení výkonu pracovníků, a automatizované rozhodovací systémy, které přijímají nebo podporují důležitá rozhodnutí o náboru, přidělování práce, odměňování, pracovní době či bezpečnosti.

Platformy budou muset pracovníky srozumitelně informovat o tom, jaké údaje systémy sledují, jaká rozhodnutí přijímají a jaké faktory přitom zohledňují – při zahájení práce, před významnými změnami i na žádost pracovníka. Stručné informace budou muset poskytnout i uchazečům o práci, pokud se systémy použijí už při náboru.

Zajistit budou muset i lidský dohled nad těmito systémy a u významných rozhodnutí lidský přezkum – pracovníci budou mít právo na srozumitelné vysvětlení rozhodnutí a na jeho přezkoumání. Naopak zakázáno bude zpracování některých osobních údajů, například o emočním či psychickém stavu pracovníka.

Platforma nebo zprostředkovatel budou muset příslušným orgánům poskytovat informace a podklady potřebné ke kontrole, a v určených případech jim umožnit i přístup k informačním systémům využívaným při platformové práci.

Platforma bude navíc muset do 60 dnů od zahájení činnosti zpřístupnit úřadům a zástupcům zaměstnanců základní informace o platformové práci – počet pracovníků a jejich smluvní status, průměrný počet odpracovaných hodin, podmínky spolupráce i seznam zprostředkovatelů, se kterými spolupracuje.

Za porušení jednotlivých povinností Návrh hrozí například následující sankce:

• porušení informačních povinností k automatizovaným systémům – pokuta až 500 000 Kč (§ 34 Návrhu),
• porušení povinností týkajících se lidského dohledu – pokuta až 2 000 000 Kč (§ 35 Návrhu),
• neposkytnutí vysvětlení automatizovaného rozhodnutí nebo nezajištění jeho přezkumu – pokuta až 2 000 000 Kč (§ 36 Návrhu),
• postih nebo znevýhodnění pracovníka v souvislosti s uplatňováním práv podle Návrhu – pokuta až 2 000 000 Kč (§ 39 Návrhu),
• nesplnění evidenční povinnosti ani na dodatečnou výzvu – pokuta až 3 000 000 Kč, případně zákaz činnosti (§ 41 Návrhu).

Pokud spolupracujete s OSVČ, bude nutné věnovat větší pozornost reálnému nastavení spolupráce. Rozhodující totiž nebude označení smlouvy, živnostenské oprávnění ani fakturace, ale to, zda práci organizujete, zadáváte pokyny, kontrolujete její výkon a zda je vykonávána osobně, v určené pracovní době a Vaším jménem.

Provozovatelé platforem by měli navíc zmapovat využívané automatizované systémy a připravit procesy pro plnění nových informačních povinností a lidský přezkum.

Check-list doporučených kroků:

• Prověřte spolupráci s OSVČ. Zaměřte se na skutečný způsob výkonu práce – kdo ji organizuje, kontroluje, zadává pokyny a určuje pracovní dobu.
• Nespoléhejte jen na smluvní dokumentaci. Pokud se smlouva a realita rozcházejí, rozhodne především skutečný způsob spolupráce.
• Zmapujte automatizované systémy. Identifikujte všechny systémy, které pracovníky monitorují, hodnotí nebo ovlivňují jejich přístup k práci či odměňování.
• Připravte proces lidského přezkumu. Nestačí formálně určit zaměstnance – musí mít odbornou způsobilost pro přezkum automatizovaných rozhodnutí.
• Prověřte vztahy se zprostředkovateli. Ujasněte si, kdo s pracovníky uzavírá smlouvy, přiděluje práci a řeší její výkon, a ověřte soulad smluv s realitou.
• Sledujte legislativní vývoj. Finální podoba Návrhu se v legislativním procesu ještě může změnit.